Loud quitting je nevýhodný pro obě strany

„Zatímco během tichého odcházení (quiet qiuitting) pracuje zaměstnanec jen do výše svého platu, při hlasitém ukončení spolupráce se zaměstnavatelem dávmůže se tamá odcházející pracovník nezřídka veřejně najevo, v čem ho zaměstnavatel zklamal a jaké pocity si z toho odnáší. Přičemž se nedrží zpátky. Na mušku si může brát šéfa, vedení, kolegy, ale i jednotlivé projekty a strategii firmy. A občas dojde na ostrá slova i z druhé strany,“ říká Tomáš Pavlíček z pracovního portálu Prace.cz.

„Nepomlouvat minulého zaměstnavatele je rada, která se doporučuje tak nějak univerzálně. Hlasitý odchod je přitom v přímém rozporu s tímto doporučením, ke kterému jsou určité důvody. Jednak je zde otázka etiky – haněný subjekt, ať už jsou to jednotlivci nebo celá organizace, se většinou nemohou nařčením ve stejném rozsahu bránit. A v málokterém konfliktu je pravda čistě na jedné straně,“ říká Tereza Rabi z Atmoskop.cz a dodává: „A za druhé – zaměstnanec vylévající si hlasitě srdce nebude působit pro další zaměstnavatele zrovna přitažlivě. Co když ho v nové firmě také někdo nebo něco rozzlobí? Pak se nejspíš opět nebude ve zveřejňování své nespokojenosti držet zpátky.“

Málokdo se uchýlí k očerňování svého zaměstnavatele bez vážné příčiny. Většina lidí k němu sáhne ve chvíli, kdy se cítí v koncích a kdy má pocit, že už vyčerpal všechny možnosti, jak se s firmou dohodnout. Bývá to situace, kdy za sebou mají obě strany několik drobnějších konfliktů, jež nedopadly zrovna ve prospěch zaměstnance. V pozadí může stát kde co, od bossingu či šikany ke stupňujícímu se tlaku na výsledky. Napětí plynoucí z takového nastavení jednoho dne vyhřezne na povrch formou veřejných stížností na firmu.

Může se za tím také skrývat snaha frustrovaného zaměstnance zpřetrhat všechna pouta s firmou, která ho zklamala a se kterou chce znemožnit další spolupráci právě šířením jejího špatného hodnocení. Zkrátka pálí za sebou mosty.

„Hlasitý odchod je tedy vyhroceným výsledkem vztahu, který mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem přestal fungovat. To není stav výhodný ani pro jednu stranu. Lepší než bouchat za sebou hlasitě dveřmi, je proto snažit se takové situaci předcházet,“ doporučuje Tomáš Pavlíček z pracovního portálu Prace.cz.

Dříve, než někam nastoupíte, prověřte si pořádně zaměstnavatele. Zavolejte známým, kteří pro něj pracovali, a přeptejte se. Pokud je nemáte, podívejte se na Atmoskop.cz, kde hodnotí firmy současní i bývalí zaměstnanci. Ti na konto zaměstnavatele píší svá pro a proti. Jestliže se v jejich recenzích často objevuje nějaká slabina, rozmyslete si, jestli jste ochotni toto mínus zaměstnavatele akceptovat.

Firmy se také liší svým založením, a tím i firemní kulturou. Někde dbají na work-life balance, jinde jedou spíš na výkon, který ale také umějí ocenit. Záleží, co vyhovuje zrovna vám.

Po cílech a náplni práce byste se měli co nejvíce pídit už při samotném pohovoru. Třeba zjistíte, že postavit marketingové oddělení s jedním copywriterem a grafikem na půl úvazku není splnitelný cíl, který ale po vás bude někdo vyžadovat.

Jakožto zaměstnanci pečlivě zvažujte, jaké úkoly a projekty vezmete a jaké odmítnete. Jestliže naslibujete všechno všem, budete se brzy nejspíš hroutit. Je třeba pracovat „udržitelně“, tedy tak, abyste vydrželi v tomto pracovním tempu dlouhodobě, ideálně několik let.

„Cítíte-li v práci s čímkoliv nespokojenost, řešte to včas. Nenechte si problém přerůst přes hlavu, ale informujte o něm nadřízeného. Ve správně fungující firmě by se vašimi požadavky měli zabývat. Alespoň nějaké řešení by mělo přijít během několika týdnů, u složitějších věcí nanejvýš měsíců,“ radí Tomáš Pavlíček z pracovního portálu Prace.cz.

„Pokud se vašimi problémy nikdo nehodlá zabývat nebo nápravu jen slibuje, ale bez výsledků, zvažte svoje setrvání ve firmě. A odejděte dřív, než vám bouchnou saze a budete chtít svůj problém vykřičet do světa,“ doporučuje Tereza Rabi z Atmoskop.cz.