Schodky veřejných rozpočtů pod lupou

Zadlužení českého státu v poměru k HDP se podle aktuálních dat ČSÚ nachází na úrovni 43,4 procenta, kdy vzrostlo z loňských 42,9 procenta. V tomto směru se zadlužení ČR dostalo na dohled nejvyšší úrovni v samostatné historii z roku 2013, kdy tento ukazatel dosáhnul 44,4 procenta. A to přes konsolidační úsilí současné vlády. Ovšem pro srovnání, taková Francie, Itálie nebo Belgie operují se zadlužením daleko přes 100 %. Letošní schodek u prvně jmenované země dosáhne letos „solidních“ 5,5 procenta, což je mimo jiné v přímém rozporu s Maastrichtskými kritérii nebo Paktem stability a růstu. V tomto směru je české saldo sektoru veřejných rozpočtů v roce 2024 znatelně nižší a činí „snesitelných“ 2,2 procenta HDP. To bych označil za pozitivní, neuspokojivý je nicméně trend v jiné oblasti.

Strukturální schodek je výraz, který se používá k popisu rozdílu mezi příjmy a výdaji veřejných financí, očištěného o vliv hospodářského cyklu a jednorázové nebo mimořádné příjmy a výdaje rozpočtu.  Právě tento schodek v roce 2024 dosáhne 2,2 procenta HDP, je z něj vidět jen nepatrné zlepšení oproti roku 2023, kdy strukturální schodek činil 2,3 procenta HDP. Reálné výsledky konsolidační strategie u strukturálního schodku dosáhly zlepšení o 0,1procentního bodu. V systému veřejných financí tak zůstává i nadále zabudována silná strukturální nerovnováha, kterou se nepodařilo současné vládě vyřešit.

Lze konstatovat, že mise vlády spojená s krocením rozpočtového schodku zůstala nedokončena a někde v půli cesty. Podařilo se zejména kvůli efektu vyšších příjmů z daní (růst daně z nemovitosti, příjmů právnických osob nebo zachování „windfall tax“) snížit absolutní schodek rozpočtu, ale strukturální „sekera“ zůstává stále zatnutá hluboko. A při dlouhodobě dobře zabudovaných mandatorních a kvazimandatorních výdajích na úrovni 88 procent celého rozpočtu se toto v dohledné době změnit nepodaří.