Politika zvýší náklady spojené s klimatickou změnou

Seriózní odhady globálních nákladů se pohybují kolem 5 % HDP do roku 2100. Ale budou geografické oblasti, kde to bude výrazně více, i několikanásobně. A logicky i oblasti, kde náklady budou nižší. Ale v průměru 5 %. Vzhledem k nejistotě řekněme 5–10 % globálního HDP. V roce 2100.

Když to vyjádříme v miliardách korun či dolarů, bude to obrovská částka. Ale 5–10 % HDP není zase taková darda. Pokud budeme předpokládat, že ekonomika poroste o 2 %, tak 5–10 % HDP se dá překonat během pár let. Znamená to, že potenciální ekonomickou úroveň roku 2100 nedosáhneme s náklady na klimatickou změnu v tomto roce, ale až v roce 2102-2105.

Ano, v některých oblastech mohou náklady dosáhnout 20 %. V tom případě se bavíme o posunu do roku 2110, tedy o deset let. Teoreticky je to pořád akceptovatelný náklad.

Víme ale, že to, co platí v teorii, nemusí platit v praxi. A v tomto případě nemám na mysli, jak moc jsou tyto odhady přesné. Tyler Cowen totiž upozorňuje na jeden aspekt, které tyto odhady neberou v potaz: politiku. Tedy politickou diskuzi a rozhodnutí, jak nést břemeno těchto 5–10 % (nebo jakéhokoliv jiného čísla). To, nás bude stát další čas, energii, pozornost a zdroje. Důvodem je jednoduše to, že tento náklad 5–10% HDP totiž musí být přerozdělen od jedné skupiny k druhé.

Teď si představte, jak by taková politická diskuze probíhala v Česku, nebo kdekoliv jinde. A zapomeňme na to, že v roce 2100 bude vládnout světu Spojená federace planet jako ve Star Treku. Politici se budou muset dohodnout, na koho zátěž přenést. Jestli na práci nebo kapitál, mladé nebo staré, bohaté či chudé, město nebo venkov, jih nebo sever… A je cestou zvýšení daní nebo snížení výdajů? Dovedete si představit všechny možnosti, které by před námi stály, a všechny různé koalice a politické boje, které by z toho vyplynuly?

Dále hraje roli to, že v praktické politice politici raději než řešení v podobě strukturálních změn používají odkopnutí problému do budoucnosti. Nebo odsunutím zaplacení účtu do budoucnosti půjčkou. To také bude prodražovat konečný účet.

Jednotlivé zájmové skupiny se budou snažit samozřejmě minimalizovat náklady, které by na ně mohly dopadnout. Lobbing, nátlak, populismus… Tohle všechno bude taky něco stát. Pokud budu v ohrožení, že bych díky politickému rozhodnutí mohl přijít o jeden milion korun, tak budu dostatečně motivován, aby vydal nemalou částku, abych o tento milion nepřišel.

Politika, populismus, hra o rentu a boj zájmových skupin tak mohou výrazně zvýšit celkové náklady spojené s klimatickou změnou.

Patřím mezi techno-optimisty: věřím, že inovace a technologie dokáží vyřešit nejen globální problémy, ale také výrazně zvýšit prosperitu všech. Nicméně k této prosperitě budeme potřebovat umět dělat dobře politiku, rozumět společnosti, dělat efektivní rozhodnutí a efektivně je komunikovat. Covid, brexit, Trump… příklady, které ukázaly, že právě v těchto disciplínách nejsme moc dobří. Fanoušek sci-fi si asi vzpomene na Hariho Seldona, zakladatele psychohistorie. Ano, k lepší společnosti a prosperitě se dostaneme nejen díky technologiím a inovacím, ale i díky humanitním vědám, lepšímu pochopení společnosti a schopnosti se domluvit.