ESG v Americe ztrácí půdu pod nohama? Co Evropa?

Politika, respektive souboj republikánů s demokraty má vliv i na vnímání udržitelnosti – americké společnosti v minulém čtvrtletí prodaly dluhopisy, z nichž financují ESG projekty, pouze za 6 miliard dolarů, což je podle statistik Bloombergu pokles o více než 50 % oproti stejnému období loňského roku. Některé státy například zakazují dozoru nad veřejnými penzijními fondy aplikovat ESG kritéria. Mnozí manažeři navíc v obavách před obviněním z grewenwashingu zesilují kontrolu ESG dluhopisů ESG, protože se obávají, že budou smeteni na vzestupu greenwashingu. A není se moc čemu divit – americké společnosti mohou být za splnění stanovených environmentálních cílů odměněny snížením úroků či naopak jejich zvýšením trestány za nesplnění. Výnosy lze přitom použít na cokoliv a nejsou vázány na konkrétní projekty. „Dříve ESG nemohlo napáchbat žádnou škodu, nyní jsme skeptičtější,“ komentoval to Andrew Poreda, vedoucí výzkumný analytik společnosti Sage Advisory Services, což je nezávislá společnost pro správu investic z Austinu v Texasu, která obsluhuje institucionální i privátní investory.

Co to znamená pro Evropu? Především argument pro umírněné křídlo. Evropa si zvyká na taxonomii, nefinanční výkaznictví pro firmy i poměr zelených aktiv pro banky – tato pravidla se postupně propisují do praxe i těch nejmenších firem, protože odpovědnost za dodavatele legislativa přiřkla odběratelům.

Málo se zatím v obecné rovině mluví o tom, že Evropský orgán pro bankovnictví žádá, aby banky do zeleného podílu zahrnuly všechny úvěry. Což v praxi znamená, že zelená aktiva budou banky muset hodnotit nejen u společností podléhajících nefinančnímu reportingu, ale u všech. To na jedné straně vyvolává obavy těch malých a středních podniků, které nemají a nebudou mít povinnost nefinančního výkaznictví, na straně druhé se to dotkne v konečném důsledku i firem  mimo Unii.

Ortodoxní zastánci ESG to vidí jako správnou cestu, umírněné křídlo varuje před neomluvitelným rizikem. A je téměř jisté, že ESG v evropském pojetí, které osciluje mezi slepě nadšeným aktivismem a vychytrale sofistikovaným formalismem, bude představovat klasické dilema, zda větší váhu má dobrý úmysl nebo špatný výsledek. Protože lze asi souhlasit, že tlak na environmentální, sociální i správní aspekty podnikání je v roce 2023 opodstatněný, diskutabilní je jen jeho intenzita. Život v Evropě možná bude kvalitnější, nicméně otázkou je, jak se s tím srovnají Amerika, Asie a Afrika. A především kdo si tu kvalitu bude moci dovolit. Utopicky levicová mantra minimální důstojné mzdy tu totiž dostává další falešný argument.