Goldplating není mrtvý, jen jsme ho chybně přestali řešit

Byrokratizace a přeregulace začala v této dekádě již roky před tím, než dorazila krize. Razantně vzrostla míra regulace doslova všeho, začasté s oficiálním zdůvodněním, že to tak chce Evropská unie. Nemůže tak být příčinou krize jak o ní hovořil na Sněmu HK pan místopředseda poslanecké sněmovny pna Jan Skopeček? Ještě před několika lety byl takzvaný goldplating /termín používaný k charakterizaci procesu, při kterém se rozšiřují pravomoci směrnice EU při transpozici do národních zákonů členského státu/ – ostře a široce kritizován a zaznívala častá varování z řad politiků, odborníků i akademiků. Dnes se označení samotné i skutečnost, že jsme mnohdy papežštější než papež ať to občana stojí co to stojí téměř zapomnělo. Jeho význam ale potkáváme téměř na každém kroku v české legislativě a normách. Nešvar, který nafukuje „požadavky“ z EU a dusí české prostředí, a je do značné míry českou specifikou. V EU nevyjednáváme vlastní požadavky, nehájíme. Různé materiály tupě a slepě překládáme a vkládáme do českého právního řádu. Na rozdíl od většiny států EU, které ke každému takovému dokumentu vedou dlouhou diskusi a hledají cestu, která je pro jejich národní zájmy smysluplná.

Bohužel, pokud se ohlédneme za tím, co ČR tímto způsobem v posledních letech „slepě přejala“, potom budeme hledat marně, cokoli, co by v oblasti stavebnictví vedlo ke zjednodušení procesu, jakoukoli směrnici, která by pomohla již tak komplikované české prostředí zjednodušit, narovnat, zefektivnit.

Ti, kteří si toho všímají mají začasté pocit, že vinit je nutné EU.  Jenže podobně jako v jiných vztazích, i zde jsou na to dva. A stejně tak jako hledat problém v EU, je nutné hledat jej i doma. Ba co více – možná je to ještě nutnější.

Čelíme dále narůstající krizi bydlení. Je velmi zjednodušené vinit z ní tu délku povolovacího procesu, tu problémy s územním plánováním, nebo normy. Krizi způsobuje kombinace všech těchto faktorů. Daně a poplatky, dlouhé povolovací procesy, rostoucí náklady na financování jak na straně stavebníků, tak na straně klientů, rostoucí požadavky na podmínečné investice, kontribuce, rostoucí ceny stavebních materiálů a práce. Onen goldplating je v tomto smyslu jen dalším z faktorů. Nikoli ale nepodstatný – vezměme například jen novou normu na parkování elektrovozů, která prodraží jak náklady na jedno parkovací místo, tak také jejich budoucí správu. A to poměrně zásadně. Ještě před raketovým růstem inflace se náklady na parkovací stání navíc šplhaly v mnoha projektech k 1 milionu korun na 1 byt navíc! Toto není cesta k dostupnému bydlení.

Je vcelku jedno, odkud se začne toto klubko problémů rozplétat. Ideální by, samozřejmě, bylo, pokud by se našla řešení pro každý z jeho konců. Ale pokud nyní zrychlíme stavební povolení, zlepšíme legislativní prostředí pro územní plánování, a přestaneme s nesmyslnou implementací evropských norem, které po nás vlastně mnohdy ani nikdo nechce, bude to dobrý začátek.

Ostatně: tato změna by konečně – po mnoha letech – mohla přinést stabilizaci cen za bydlení v České republice. A to by výrazně pomohlo krotit inflaci – protože právě ta za bydlení se na celkové projevuje výrazně. Byty přitom ale nejsou „nadhodnoceny“. Jen je na ně kladen velký nárok, který se zcela míjí možnostech tyto požadavky rozumně zaplatit.