EET zazvonila hrana. Co to znamená pro podnikatele?

„Jakékoliv odhady dopadu EET na výnos státního rozpočtu jsou velmi diskutabilní a nelze je brát zcela vážně. Úvodní představu, že příchod EET narovná podnikatelské prostředí, lze s odstupem času hodnotit jako naivní. Nejasné bohužel nejsou pouze přínosy EET, ale rovněž také náklady na zavedení, ale i provoz evidence. Finanční správa uvedla, že počáteční náklady na zavedení evidence činily zhruba 370 mil. Kč a průběžné náklady činily zhruba 308 mil. Kč ročně. Na podhodnocení takto vyjádřených nákladů upozornil v minulosti NKÚ,“ vysvětluje Michal Jelínek, partner V4 Group.

Jediným cílem EET bylo a je zvýšení příjmů státního rozpočtu, bohužel celý koncept byl uchopen nešťastně a do vnímání široké veřejnosti se vryl tak, že stát musí všechny drobné podnikatele hlídat, protože podvádí na daních. EET bylo v České republice zavedeno rychle například v porovnáním s registrem smluv, který lze vnímat jako další nástroj, jenž měl aktivně posilovat důvěru občanů v náš stát.

„V obecné rovině je však myšlenka EET v pořádku a měla by, jak již bylo řečeno aktivně posilovat důvěru občanů v náš stát. Stát by skutečně měl bojovat proti vyhýbaní se dani a dbát na dodržování předpisů. Bohužel české podnikatelské prostředí je již tak svázáno nadměrnou regulací a elektronická evidence tento stav jen zhoršila,“ říká Markéta Szotkowská daňová expertka z V4 Group a dodává, že pokud by měli živnostníci nastavena jednoduchá pravidla pro výpočet daňových povinností a jejich daňová zátěž byla přiměřená, neměli by důvod se daním vyhýbat. EET by v takových podmínkách kontrolovalo pouze malou část živnostníků, kteří nectí daňové či jiné zákony. EET nicméně v některých odvětvích dopadalo na převážnou část podnikatelů, protože to prostředí bylo od začátku špatně nastavené.

Tak jako lze jen těžko určit dopady EET na výnos státního rozpočtu, lze také jen těžko odhadnout dopad zrušení EET na výnosy státního rozpočtu. Očekávat rozkvět šedé ekonomiky a rozpad podnikatelského prostředí, ale není na místě. Pokud nechtěl živnostník dodržovat zákony, nedonutilo ho ani EET. Analýzy a statistiky z různých států, které mají evidence na podobných principech zavedeny naznačují, že má smysl evidence zavádět zejména v oblasti maloobchodu a hostinské činnosti. V dalších oblastech pak efekt již není dostatečný. EET by se zcela rušit nemusela, pod podmínkou značného omezení a celkového přepracování.

Náklady na EET rozhodně nebyly zanedbatelné. Tyto náklady však generovaly nejistý výsledek a spíše, než aby narovnávaly podnikatelské prostředí, rozdělovaly společnost. Zrušení EET již schválila vláda. Lze snad jen doufat, že EET nebude nahrazena novým nástrojem narovnávajícím podnikatelské prostředí. Pokud by nahrazena měla být, bylo by vhodné EET spíše ponechat, ale značně omezit a přepracovat, zejména pak osvobodit nízkopříjmové podnikatele. Báze dobrovolnosti by byla jistě i jednou z možností.