Komu prospěje navýšení minimální mzdy?

Jako příklad si uveďme profesi číšníka, která je zařazena do 3. kategorie zaručené mzdy. Odměna v této kategorii v roce 2021 činila 18 500 Kč a od 1.1.2022 se navyšuje na částku 19 700 Kč. Oblast gastronomie byla významně zasažena pandemií nemoci covid-19. Připomeňme, že jak v roce 2020, tak v roce 2021 restaurace zhruba půl roku nemohly fungovat.

Zaměstnavatelé v oblasti pohostinství jsou nyní pod velkým tlakem zvyšujících se cen jak surovin, tak energií. Vládou nařízené zvýšení mezd bude tedy další položkou, kterou budou muset promítnout do ceny svých služeb. Hostinští jsou tak vystaveni mimořádnému tlaku, kdy nechtějí ztratit zákazníky razantním navýšením cen a zároveň potřebují udržet své podnikání životaschopné.

Další významným dopadem zvýšení minimální mzdy je úprava minimálního odvodu zdravotního pojištění. Výše odvodu se totiž odvíjí od výše minimální mzdy. Aktuálně je minimální záloha na zdravotní pojištění 2052 Kč, od 1.1.2022 činí 2 187 Kč pro osoby bez zdanitelného příjmu. Chce-li stát podporovat flexibilní formy práce, například částečné úvazky, podřezává sám sobě větev. Motivace zaměstnanců pracovat na minimální úvazek se samozřejmě sníží, pokud jim bude dopočítáván odvod na zdravotní pojištění dle minimální mzdy, která může být vyšší než jejich výdělek. Pro tyto zaměstnance bude finančně zajímavější nepracovat a pobírat různé sociální dávky. Lze namítnout, že s tak malým pracovním úvazkem, kdy není pobírána ani minimální mzda, pracuje mizivé procento zaměstnanců. Nicméně v situaci, kdy trhu práce chybí zaměstnanci ve všech segmentech, mají zaměstnavatelé zájem v zásadě o jakýkoli způsob spolupráce. Navíc zapojení zaměstnanců i na velmi malý úvazek má blahodárný účinek na zachování jejich pracovních návyků.

Závěrem je dobré připomenout, že minimální mzda roste rychleji než mzda průměrná, což není obhajitelné. Minimální mzda vzroste od ledna 2022 o osm procent, zatímco průměrná mzda roste méně, zhruba o pět procent. Jak je na příkladu profese číšníka vidět, zaměstnavatelé se vyrovnávají s důsledky pandemie a nárůstem nákladů. Je férové zdůraznit, že některé náklady jim byly kompenzovány vládními záchrannými balíčky, například personální náklady programem Antivirus, což zabránilo masivnímu propouštění. Tyto kompenzace však skončily a umělé navýšení minimální mzdy se tak jako bezohledný politický zásah do podnikatelského prostředí.